Ladislav Heryán[:en]Guy Gilbert

heryan2

11. 6. 2017 od 13:00 | Před kostelem sv. Antonína z Padovy | Ostrava-Kunčičky

Guye Gillberta nahradí na Slezské lilii Ladislav Heryán

Přes velkou snahu pořadatelů se bohužel s otcem Gilbertem ze zdravotních důvodů letos nesetkáme. Nedělním dnem nás provede Dr. Ing. Ladislav Heryán Th.D. SDB. Podoba obou kněží, která jistě nekončí jen zevnějškem, nám dává tušit setkání s “Exotem na této zemi”. 

Ladislav Heryán, SDB

“český Guy Gilbert”: Kněz, který oslovuje mladé, ale také umělce, underground, politiky i lidi na okraji společnosti.

Píše knihy, káže na rockových festivalech, slouží u sester Matky Terezy bezdomovcům, oddává a pochovává osobnosti kultury i politiky, také se angažuje veřejně a v politice (např. aktivity pro Ukrajinu), když ČR navštívil Dalajláma, vítal ho právě on. Jeho tématem je Boží a mezilidské milosrdenství.  Často mívá s sebou kytaru, káže také hudbou. V jeho přednáškách nás osloví upřímnost, skromnost a odzbrojující přímočarost. Máme se na co těšit![:en]gilbert

Guy Gilbert – 11.6. za kostelem sv. Antonína z Padovy

„Setkat se s člověkem vždycky znamená potkat se s Ježíšem Kristem. Ale zvláště rád se potkávám s mládeží mezi 13 a 15 lety, protože tam se dá ještě něco zachránit. V dospělosti je na to už pozdě.     “ – Guy Gilbert

Guy Gilbert je nekonformní francouzský římskokatolický kněz. Svůj život zasvětil zejména práci s mladými lidmi na okraji společnosti. Za svou činnost obdržel Řád čestné legie.

Guy Gilbert pochází z křesťanské rodiny, měl 14 sourozenců. Knězem chtěl být „vždycky“ – své povolání uslyšel ve 13 letech. V roce 1948 vstoupil do semináře v Alžírsku. Proti své vůli se musel účastnit alžírské války, v níž v letech 1954–1962 sloužil jako zdravotník. „Díky své službě v armádě jsem se rozhodl být knězem právě v Alžírsku. Z té země prakticky všichni křesťané utekli do Francie a zbylo tam jen muslimské obyvatelstvo. Cítil jsem, že právě pro službu v Alžírsku jsem povolán. A tak jsem se ocitl sám uprostřed muslimů, kde jsem se začal starat o tamní mládež, zvláště pak o tu její část, která žila na hraně zákona či rovnou za ní,“ uvedl Gilbert.

V Alžírsku zůstal do roku 1970. Pak se vrátil do Paříže, kde se opět soustředil na práci s mladými delikventy v 19. pařížském obvodu, kde žila početná komunita potomků Evropanů, narozených v Alžírsku. „Měl jsem tenkrát svoji motorku a spolu s dalšími kněžími jsme šli do ulic mezi mladé výtržníky a zlodějíčky… Setkal jsem se s násilím, které jsem do té doby vůbec neznal. Vyrůstal jsem v milující rodině, kde nebylo po násilí ani stopy. Evangelium mne také nenaučilo násilí, ale lásce a jemnosti. A najednou jsem byl konfrontován s agresivitou,“ řekl Gilbert.

Později koupil rozpadlý statek v jižní Francii. Spolu s mladými lidmi zde vybudoval centrum, které jim má umožnit návrat do běžného života. Je to místo, kde pracují, starají se o zvířata, jsou v kontaktu s přírodou a mohou také rozvíjet sebe sama. Zájemci o život na statku se počítají na stovky, přijmout mohou každoročně jen deset. Výsledky považuje Gilbert za velice dobré, ačkoli k „zázračným znovuzrozením“ dochází jen málokdy: „Jsou to lidé, kteří nemají žádné vzdělání, často ani nechodí do školy, páchají nejrůznější kriminální činnost a nikdy nepocítili rodičovskou lásku.“

Otec Gilbert bývá často slyšet v rozhlase i televizi, napsal 36 knih. Nosí dlouhé rozpuštěné vlasy a většinou je k vidění v obnošené kožené bundě, kožených kalhotách a špičatých botách. Začal se tak oblékat před lety, když chtěl zapadnout mezi mladé na ulici, se kterými pracoval. Dnes už toto oblečení považuje skoro za svou uniformu. „Až na sobě jednou nebudu mít svoji koženou bundu, bude to znamenat, že jsem buď hodně nemocný, nebo už rovnou mrtvý,“ říká.